Vzpomínky

	Vzpomínky na 4 léta, co mi (ne)změnily život ČTVRÁK Tak do tohodle ročníku se vstupuje se 2 pocity. Jednak člověk už chce z týhle školy pryč, ale zároveň se mu nechce k maturitě a chce se vrátit třeba do druháku (jo tak tahle možnost je už ve čtvráku dávno pryč - to jste se měli ve třeáku míň snažit, abyste se tam mohli propadem zase vrátit). Takže jsem obdržel seznamy maturitních otázek ze 4 mnou osobně vybraných předmětů. To sem se podivil, co jsem měl přečíst z povinný četby. Člověk ani neví že nějaká taková knížka existuje a najednou by jí měl přečíst (doba pokročila a čtenářský deníky nejsou jen na papíře ale i na internetu : -) . Tak jsem se začínal pozvolna učit na maturitu, ale jen díky tomu, že z češtiny a matiky jsme byli zkoušený i z maturitních otázek. Takhle to jde až do pololetí. Pak hodiny, ty nematuritní, co člověka celý roky jen štvou, jsou najednou ty nejlepší. Probíhají následujícím způsobem: maturanti dopředu a pracovat, ostatní dozadu a potichu se flákat. Najednou mě bavila i občanka , chemie, biologie... Někdy v lednu (tuším že to bylo někdy po vánocích) jsem se vyděsil při pohledu na kalendář a počet zaškrtnutejch otázek. A řekl sem si, že je na čase s tím něco udělat. Jedna ze společenských akcí čtvráka je maturitní ples. To se takhle dozvíte, že v pátek se nejde do školy, ale do kulturáku nacvičovat nástup. Tak se tam párkrát projdete (no večer to většinou dopadne jinak než při nacvičování) a pak se jde domů. Do kulturáku se ten den pak dostavíte ještě jednou a sice na tu slavnostní událost - maturitní ples. Seřadíte se pěkně v zákulisí a čekáte na startovní povel. Poté vyrazíte a snažíte se napodobit to, co jste dopoledne nacvičovali. My jsme to nacvičili tak dokonale, že všechny 4 maturitní třídy nastoupily v rekordním čase. Totiž, my jsme měli skončit nastupování současně s koncem hudby, ale dopadlo to tak, že jsme byli nastoupení, kdežto hudba hrála ještě notnou chvíli. Pak následuje stužkování budoucích maturantů. Není to nic zvláštního. Stoupnete si před vaší třídní a ta se pokusí vám navléci takovej bílej proužek s nápisem, pak dostanete pár rad k maturitě a kytku (jo i kluci). Je to zvláštní, ale co si dobře pamatuju, tak to bylo poprvý co jsem si uvědomil, že sem hrdej na to, že sem z gymplu. Pak se parket promění v zápasnickou arénu a maturanti ve sběraře drobnejch, který najednou začne v hojném počtu házet na parket dosud přihlížející publium (zřejmě výplata za skvělou podívanou či co). My jsme peníze chytali do prostěradla a nebo sbírali ručně z podlahy. Jiné třídy na to šli chytřeji a sehnali si smetáček a lopatku. Takže pokud můžu zase poradit zapůjčte si na tenisovém kurtu takový to metrový koště na zametání antuky. A pak se po zbytek večera a rána následujícího dne tancuje, pije a jde někam do restaurace. Tak a touhle akcí končí všechna sranda a začíná se tvrdě makat. Pak tu byl najednou máj. Dle klasika lásky čas, dle maturanta něco úplně jiného (i když 1. možnost není vyloučena). Na škole se před maturitou člověk “pobaví” už jen při svém posledním zvonění (další pobavení může také být na papíře s nápisem maturitní vysvědčení o týden později). Ale zpátky k tomu zvonění. Do školy přijdete o trochu dříve, než jste měli ve zvyku v předcházejících létech, protože kdo dřív přijde, ten dřív mele, v tomto případě bere, ale taky rozdává. Brát se budou peníze studentům nižších ročníků, profesorům (pozor někteří v ten den jdou radši přes byt školníka, a proto by se tam měla postavit hlídka... :-) a lidem, kteří neuváženě zvolili cestu do práce přes parčík u gymplu. A rozdávat, rozdávat se bude pistolema - radši vodníma, rtěnkama, razítkama..... Úderem osmé nastupujete do dalšího kola. Předvádění scének po třídách, vyrábění rámusu, aby si ostatní studenti taky trochu užili. Tím se nemyslí používaní různé pyrotechniky či látek, o kterých jsme se učili v chemii např. trinitro toluen známý pod zkratkou TNT apod. Jakmile odehrajete všechna představení, jdete domů se smíšenými pocity, nebo vám právě odzvonilo a začíná svaák. V tomto týdnu se snažíte dát si do kupy všechny znalosti a setřídit informace v mozku. Nedoporučuji se učit celé dny, protože člověk se potřebuje taky protáhnout. Já to řešil tak, že jsem si zahrál fotbálek. Jinak můžete vytáhnout třeba kolo, zajít na bazén, pinknout si s kamarády nebo dokončovat nastavení bojové rakety země-vzduch-gympl apod. Jakmile se trochu odreagujete hned se vám bude učit líp. Po tomto týndu následuje další týden a tomu se říká maturitní. Pro každého maturanta (i nematuranta) začíná v pondělí (to je dost neobvyklý co? :-) Maturanty ale čeká slavnostní zahájení maturit. To se sejdete celá třída - všichni v gala a vyslechnete si krátký projev. Tam vám řeknou, že právě začaly maturity (jako byste to strachy nepočítali půl roku předtím) a popřejou vám hodně štěstí. No a pak první maturanti - poznají se podle toho, že jsou bledší a nervoznější než ostatní začínají bojovat a ostatní jdou domů a pokoušejí se ještě něco si zopakovat. A než se nadějete (ten čas pak letí hrozně rychle) zjistíte, že zítra je řada na vás. V tenhle den se už moc neučte. Něco se pořádně naučit už nejde, protože nervy pracují na 1000%, takže si zvládnete zopáknout jen pár otázek. Taky je dobrý stanovit si dobu třeba 5 hodin odpoledne a už s tím vším seknout a jít se odreagovat. Večer se ještě zkuste najíst a pak pokusit usnout. Vyplácí se jít spát hned po večerníčku, protože se většinou člověk převaluje a přemýšlí co všechno neví a jak to zítra dopadne. Ráno se člověk probudí tak o 2 hodiny dřív, což se mu během uplynulých 4, 6 nebo 8 let (podle toho, jaký typ výuky máte) nestalo ani jednou. Ani snídaně vám moc náladu nezlepší a cesta do školy není zrovna veselá. Trošku se to zlepší jakmile potkáte prvního kamaráda/ku - spolubojovníka/nici. Pak si trošku zlepšíte náladu vtípky většinou z oblasti černého humoru. A pak to přijde. Přijdou profesoři a odemknou mučebnu. Teda připadal sem si, že neumím vůbec nic (s tímhle pocitem jsem se dneska probudil). Zasedli jsme a vyvolali prvního. A pak jsem zaslechl svoje jméno. Tak jsem se zvedl, pořádně nadechl a šel si vytáhnout otázku. Pak mě posadili k potítku (ten název fakt sedí) a nechali mě tam 15 minut. Po vypršení těch 15 minut jsem byl povolán k rozpravě týkající se mé otázky. Nejhorší byla první zkouška, a pak se to najdenou rozjelo a přestal jsem vnímat čas. A pak bylo po všem. Domaturoval poslední z naší čtveřice a stáli jsme před učebnou, sdělovali si zážitky a čekali až skončí porada. Pak si nás zavolali a řekli, že gratulujou, a že jsme to udělali všichni. A pak jsme to šli řádně oslavit do restaurace pořádným obědem. A pak se už do školy musíte dostavit jen jednou a sice pro slavnostní předání maturitního vysvědčení. A ještě vás tenhle týden čeká maturitní večírek. Tam se ty maturity pořádně oslaví. Když pořádně, tak pořádně. Optimální doba pro ukončení večírku bývá druhý den ráno. To už většina lidí nedokáže udržet otevřené oči, natož stát na nohou. Od této chvíle jste se stali absolventem gymnázia a už jste tam jednou pro vždy skončili. Po chvílích radovánek pro některé přichází opět chvíle práce, nebo se chystají k přijímačkám na VŠ. A jakmile je za vámi i tento poslední úkol máte volno. Dlouhý volno. Když jsem o něm zpětně přemýšlel, zjistil jsem, že tak dlouhý prázniny jsem neměl od šesti let (kdy jsem nastoupil na základku). Po maturitě jsem se ještě párkrát vypravil na exkurzi do gymnázia. Teďka už se tam šlo líp. A byl jsem překvapenej, že jsem nebyl z čerstvých absolventů jedinej! Učitelky na mě sice koukali jako na blázna - “Celý čtyři roky jsi na to nadával a teď sem chodíš dobrovolně”. No zkrátka, jak by řekl chemik: “Uteklo to jako čirá kapalina bez chuti a zápachu, vzniklá sloučením dvou molekul vodíku a jednoho kyslíku”. No prostě to uteklo jako voda. Stejně tak, jako končí tato série článků. Na závěr bych si dovolil, teda co bych se dovoloval - teď už si to můžu dovolit, shrnu svoje poznatky o gymplu: Škola je žlutá - zvenčí. Zevnitř je bílá. V místnostech nazývaných kabinety jsou umístěni učitelé. Ti vycházejí do místností zvaných učebny. Zde se pak nalézají spolu se studenty tři čtvrtě hodiny. Někdy i déle k nelibosti druhé skupiny lidí. Vztahy student - učitel jsou často napjaté. První osoba na druhou nadává a druhá si na první stěžuje, že se neučí, odmlouvá atd. Teď probereme seskupení lidí zvané třída. Jedná se o soubor studentů, kteří mají společný rozvrh. V tomto společenství navzdory tomu, kde se denně scházejí vládne většinou veselá nálada, zvláště v časových úsecích nazývaných přestávka, školní výlet, čas po škole a hlavně prázdniny. Posledně zmiňovaný časový úsek se už letos velice přiblížil. Takže přeju skvělý prázdniny plný zážitků, prožitků, požitků všem, kteří to dočetli až sem a nebo si přečetli pouze tento poslední odstavec. Mějte se fajn. Loučí se Lukᚠalias Maskis

/ 3. článek /