Literatura

	Letní ráno Z jezera začalo pomalu vycházet slunce. Ohnivě oranžová záře se odrážela od hladiny a prosvětlovala koruny stromů. Ptáci odzpívali svoji ranní píseň. Jak mi to jen mohl udělat? Stojím na židli a čekám, až budu mít odvahu udělat poslední krok. Stolička mě zebe do bosých nohou. Na co čekám? Ještě nastydnu. Absurdní. Chci se zabít a myslím na chřipku nebo angínu. Chci se vlastně vůbec zabít? Chci!!!!! Tak nečekej a jdi. Oprátka mě zaškrábala na krku. Mám ji správně, doufám. Uzel má být dopředu. Jinak bych se dusila dlouho. Takhle mi provaz snadno srazí vaz. Třeba bychom to mohli zkusit znovu. Jako tolikrát. Třeba to nic neznamenalo. Byl to jen úlet! Úlet na deset let? Nech toho. Tak dlouho čekáš, až děti odrostou, až to budeš moct udělat. Tak neváhej a udělej ten poslední krok. Tenhle způsob smrti se jí zdál nejlepší. Mohla si snadno vpálit kulku do pusy před těmi dvěmi hrdličkami přímo v baru, ale ta představa rozprsknutého mozku v ní vyvolávala pocit hnusu. Chtěla to skončit čistě. Měla by ještě nakrmit psa. Teď sice lítá venku, ale vrátí se určitě hladový. Muž se o něj v tom zmatku, který se tu seběhne, asi nepostará. Co je mi teď do psa? Chystám se přece umřít! Pes se bez jídla určitě obejde. Nebýt dětí, stejně by to skončilo už dávno. Oba už si vydělávají a bez ní se obejdou. Musí to skončit. Bolest se jí znovu začala zvedat od žaludku směrem k srdci a zastavila se jako knedlík v krku. Chtělo se jí znovu plakat, ale už neměla slzy. Nemohla dýchat, začalo jí kručet v břiše. Kdy vlastně naposledy jedla? Včera ráno společně snídali s mužem... Zmetek, hajzl, děvkař. Co to vlastně hodlám udělat? On si bude užívat, a já se budu rozpadat pod zemí? To opravdu chci? Tak a dost! Konec pomatení smyslů. Budu žít dál i bez něj! Copak je poslední muž na světě? S vrznutím dveří se do místnosti vřítila velká chlupatá koule. Žene se ke mně, vrtí ocasem. Já ztrácím půdu pod nohama... vybrala Zuzka

/ 2. článek /