K zamyšlení

	Ztracená generace Píše se rok 2000, červenec. Jdu si takhle třídou TGM a pozoruji lidičky okolo mě. Povídají si, líbají se a smějí se. Všichni jsou tak šastní a zajímaví. Najednou se ozvalo dlouhé zazvonění. Všichni se po něm otočili. Žena klopí oči a loví v kabelce-mobil. Usměju se a pro sebe: "Podle mobila poznᚠdebila." Téhož roku, ale v září. Jdu si takhle hlavní třídou. Lidi okolo mě spěchají a já s nimy. Uvědomím si své počínaní a přibrzdím. Rozhlížím se. Nikdo se nelíbá, nikdo se nesměje. Je to tu takové neosobní. Najednou se ozve zazvonění. Lidi, i já se vrhnou do tašek. Vyhrál to nějaký mladý muž. Vítězoslavně se rozhlédne po celé ulici a zabere se do hovoru... Nové tisíciletí, rok 2001 leden. Určitě neuhádnete, kudy si jen tak kráčím. Opět si hraji na špiona a pátrám v lidské tváři. Lidé se útrpně usmívají, drží se za ruce a povídají si. Tichou třídou se ozve zazvonění mobilního telefonu. Všichni se po zvuku otočí. Muž klopí oči, vypíná mobil a rychle kráčí pryč. Otevřu svou tašku, vezmu mobila do ruky a vypínám ho... Casper

/ 6. článek /