Rozhovor

	Nové tváře na naší škole JITKA PŘIBILOVÁ Co Vás vedlo k přestupu ze ZŠ na Gymnázium ? Na ZŠ jsem učila 8. a 9. třídy, takže začít učit třeba třeáky pro mě nebyl problém. No a důvod k přestupu byl jednoduchý - studovala jsem tady a chtěla jsem se sem vrátit. Naštěstí se to nějak povedlo. Také na gymnázium chodil i můj otec, takže je to vlastně taková naše rodinná škola Téměř všichni, kteří Vás znají z hodin základů společenských věd, oceňují Vaši snahu přiblížit nám dané téma pomocí různých článků, úryvků, vlastního vyprávění apod. Připravujete se proto, že je to součást Vašeho zaměstnání, anebo je Vám práce částečně i koníčkem ? V první řadě je mi práce hlavně koníčkem, protože jinak bych ji ani dělat nemohla . Ve vyučovacích hodinách jste stále usměvavá. Máte nějaký lék na špatnou náladu, něco, co Vám pomáhá ? Něco, co mi pomáhá ? Tak hlavně je to moje chata v Krkonoších, kde strávím celé prázdniny, a pak taky pes, nᚠzlatý retrívr. Když mi něco nejde, vezmu psa a jdeme do lesa, v létě se procházím po horách. Většina kantorů si stěžuje, že studenti jsou, co se týče spolehlivosti a píle, nezodpovědní, lhostejní či líní. Myslíte si také, že na dnešních mladých lidech převažují spíše zápory ? Ne, to si nemyslím, Naštěstí se studenty nemám zatím žádné špatné zkušenosti, takže tento názor nesdílím. Mohla byste prozradit něco ze svého soukromí ? Mám ráda starožitnosti. Chodím po vetešnictvích a nad každou věcí přemýšlím, komu asi patřila, kde stála, k čemu sloužila... To je můj největší koníček, kterému se věnuji, když mám čas. Pak má pro mne také osobní význam chalupa v Krkonoších, ale o té jsem již mluvila. Chcete v závěru našeho rozhovoru čtenářům - studentům něco popřát nebo vzkázat ? Jé, to je hrozně těžký. Samozřejmě bych jim přála vše nejlepší, ale nechci, aby to znělo jako fráze, a nic originálního mě nenapadá. Do práce chodím ráda, baví mě to tady s Vámi. Pokud to bude stejné jako dosud, bude to jedině dobré." Jitku Přibilovou zpovídala Týna

/ 1. článek /