Goblin č.2

Úvodník

V tomto čísle opět pokračujeme v našem "seriálu" - v rozhovorech s Vašimi více či méně oblíbenými členy profesorského sboru. S těmi, kteří nás denně mučí před tabulí nebo nad papírem s neúprosně stanovenou časovou lhůtou, ve které máme vyřešit jednoduchou matematickou úlohu, případně si vzpomenout na to, co jsme už dávno zapomněli.

Ale naši profesoři také chodili do školy. Drží nad námi sice bič a chvílemi se zdá, že chtějí nemožné. Přesto se snažím uvěřit tomu, že kdyby nemuseli / protože někdo to dělat musí /, určitě by si našli příjemnější činnost než hledět na zkroušeného žáčka, který se snaží vydolovat z hlubin své mysli zbytky vědomostí.

V dnešní době je kantor pro studenta hlavně terčem posměchu. Nebudu moralizovat, i já mám své oblíbené jedince, kteří mi vždy svými gesty či barvou svetru vyvolají úsměv na tváři, ne-li přímo výbuch smíchu. Ovšem najdou se i tací, kteří jsou ochotni pomoci, kteří ve třídě odhodí masku nepřístupnosti a snaží se nám porozumět. Těch si vážím. Vlastně je někdy škoda, že studenti hází všechny kantory do jednoho pytle a kantoři že naopak hýří svými někdy přehnanými požadavky. Jsme prostě jenom lidi. A tak mě napadá: kdyby se obě strany zamyslely, možná by ubylo pocitu marné práce i těch, kteří se s naší školou rozloučili a rozhodli se zkusit štěstí jinde. Třeba by nám pak všem bylo líp

Týna

 / Úvodník / Další článek

Co najdete v tomto čísle:

Domů