 |
Rozhovor (2) |
 |
 |  | |||||||||||
Rozhovor s Janou Kolínskou
Jaké důvody vás vedly k rozhodnutí opustit kladenské Gymnázium? K mému odchodu mám v podstatě jen jediný důvod a to zdravotní. Uvažujete o případném návratu? Bohužel, problémy, které mám s hlasivkami, jsou dlouhodobého rázu, tudíž s případným návratem nepočítám. Mrzí vás to? Rozhodně. Doslechli jsme se, že jste během prázdnin z dobré vůle doučovala některé studenty. Hodláte v tomto svém koníčku pokračovat i nadále? To říkáš hezky koníček. Můj manžel tomu říká přesně tak. Já jsem ještě navíc ten typ, který neumí říct ne, takže když pak ke mně někdo přijde a má slzy na krajíčku, že má nějaký problém, nedokážu mu říct, nezlob se, já nemám čas. Myslím si, že to úplně nezruším, protože by mi to chybělo. Můžete naše čtenáře seznámit s tím, co vás během vašeho působení na tomto ústavu nejvíce potěšilo a naopak teď už si to snad můžete dovolit s čím jste se nejhůře smiřovala? Největší radost mám z toho, když vidím, třeba při zkoušení nebo při písemce, že mě studenti pochopili, že jsem je něco naučila. Naopak nejhůř snáším, když je ze studentů patrný naprostý nezájem a ještě ke všemu se vybavují. To mi vadí. Já to beru jako házení klacků pod nohy. Co se provozu školy týče, je v této oblasti velmi patrný nedostatek peněz. Pozorujete nějaký rozdíl mezi současnými studenty a studenty z vašich školních let? Přiznám se, že pozoruji, ale nevím, jestli je to věkem nebo jestli je to skutečnost. Mám pocit, že studentům obrovsky stouplo sebevědomí. Těžko se vyrovnávám s jejich povrchností ve studiu.Tím mám na mysli, že by mi nevadilo, kdyby ze třinácti předmětů šli v pěti po povrchu a u ostatních se snažili proniknout do hloubky. Poslední dobou mám však pocit, že většina z nich nechce do hloubky pronikbout v ničem. Ale to je asi vizitka doby. Na kterého z vašich kolegů budete nejvíce vzpomínat a proč? No u mě je to jednoznačné. Někdo se možná bude cítit dotčený, ale já si ze všech kantorů tady nejvíc vážím Nadi Míškové. A teď, jako její kolegyně, snad ještě víc než tehdy jako student. Uznávám ji hlavně pro to, že má stejné nároky na sebe, na žáky i na svoji rodinu. Je taková precizní, na všechno a na všechny. Navíc je člověk, který dokáže druhého vyslechnout a poradit, nebo alespoň slovem pomoct. Můžete nám prozradit, co bude náplní vaší budoucí práce? Budu, ač toto slovo nemám ráda, koordinovat tým autorů, který bude připravovat maturitní otázky z fyziky. Důležité je, že nebudu muset mluvit nahlas. Také se budu podílet na sestavování sborníku testových otázek, takže já budu vlastně ten, kdo to bude psát, aby vy jste pak měli na co nadávat… Jak se vám vlastně líbí chystaná změna maturitní zkoušky? (smích) Když v tom budu pracovat, tak bych to měla asi chválit, ne? Ne, vážně. Mám dojem, že ta změna je nutná, aby mohly být výsledky z různých typů škol vzájemně srovnatelné. Otázkou je, jestli to tento nový model vyřeší. A doufám, že se vysoké školy novému systému přizpůsobí. Vnímala jste nějak mimořádně přechod do nového tisíciletí? Využila jste této “jedinečné” příležitosti k novým předsevzetím? (smích) Ne, kdepak. Já mám předsevzetí každým rokem a stejně je nikdy nedodržím. A s tím letopočtem? Já si pamatuji, jak jsme jako malí měli třetí tisíciletí spojené s věkem kosmických lodí. To se mi vybavilo, když jsme 1.ledna 2001 jeli s manželem pořád tím stejným autem po stejně nekvalitních silnicí a já si říkala, jestli to náhodou nezáleží na něčem jiném, než na tom datu… Wapiti
| ||||||||||||
 |  |
|
