Recenze

	Touha po nemožném Asi před rokem jsem se dívala na pořad pro nespavce: Noc s Andělem. Hostem byl tehdy Jiří Langmajer, kterého jsem do té doby znala jen jako sukničkáře Koubu z filmu Copak je to za vojáka. Součástí pořadu byl krátký dokument o jeho roli císaře Caliguly ve stejnojmenné hře Alberta Camuse uváděné v divadle Pod Palmovkou. Ta desetiminutová reportហmě nadchla. Od té doby jsem toužila vidět zmiňované představení na vlastní oči. Podařilo se mi to. Když jsem se dozvěděla název druhého představení, na něž pojedeme s Klubem mladého diváka, nevěřila jsem vlastním uším. Konečně nadešel mnou dlouho očekávaný večer 7.12.2000. Bylo 19:00, světla v hledišti zhasla a já doufala, že nebudu zklamaná. Mé představy však byly ještě několikrát překonány. Představte si, že sedíte v příjemném malém divadle a na jevišti sledujete strhující drama (vlastně tragédii) o hledání řádu a smyslu v životě. Hudba, scéna, kostýmy i herecké výkony do sebe zapadají jako části skládanky a vše působí naprosto přirozeně. Přestože se děj tohoto dramatu odehrává v 1. století n.l., rozhodně se nedá říci, že by myšlenky v něm obsažené byly „mimo mísu“. Ba právě naopak! S napětím sledujete osudy třetího z dvanácti římských císařů a uvědomujete si, že to všechno vlastně nějak znáte. Přemýšlíte o tom, jaký Caligula vlastně byl Krutovládce? Tyran? Šílenec? Ano, také! Avšak především myslící člověk vyvedený z míry smrtí své sestry a zároveň milenky Drusily. Caligula nelidsky krutý, trýznivě upřímný, ďábelsky necitelný a někdy zase opravdový a něžný. Šokující, když se za zvuků Beethovenovy hudby producíruje před Patricií takřka nahý. Ironický, když v baletním oděvu předvádí umírající labu. Takový prý skutečně Caligula byl a Jiří Langmajer dokázal neuvěřitelně citlivě a přesvědčivě vystihnout všechny protichůdnosti této postavy. Dal do té role úplně všechno při "děkovačce" už sotva chodil. Konečně jsem uvěřila tomu, co říkal v Noci s Andělem: "Při každém představení zhubnu tak o 3 kila!" Věřila bych, že i o víc! Myslím, že není pochyb, že si za ten heroický výkon zasloužil Cenu Thálie. A chcete nebo ne, tahle hra si vás prostě získá! Když je caligula nakonec zavražděn a strhující podívaná skončí, zůstáváte sedět na místě a tleskáte tak dlouho, dokud necítíte vlastní ruce. Co napsat závěrem? Chápu, že ti, co neměli takové štěstí jako já a Jiřího Langmajera alias Caligulu neviděli na vlastní oči, budou těžko věřit mým chvalozpěvům. Na to mohu říci jen jedno: Zkuste si sehnat lístky, ten zážitek za to rozhodně stojí! Garfield, Wapiti A.Camus: Caligula - Divadlo Pod Palmovkou http://www.vol.cz/palmovka

/ 3. článek /