Rozhovor

	Nové tváře na naší škole      Určitě jste si všimli, že počátkem nového školního roku byl postarší a okoukaný profesorský sbor oživen dvěma novými, mladými, pro některé atraktivními tvářemi Jakubem Zahradníkem a jeho kolegyní Dagmar Kadlecovou. Jsou na našem gymnáziu teprve krátce, nemají ještě žádnou pověst ani přezdívku, no prostě člověk aby na nich chybu lupou hledal (zatím čas všechno ukáže). Studenti je dosud neprokoukli, a tak jsou obě osoby angličtinář s láskou k mateřskému jazyku i bioložka se sportovním duchem v těle poněkud zahaleny tajemstvím. Kdo jsou, odkud přišli ? JAKUB ZAHRADNÍK Proč jste se rozhodl vydat na dráhu učitele? Je to finančně nevýhodné, psychicky náročné Protože mě to baví. Vidíte ve svém povolání nějaký smysl? Vidím. Jak byste charakterizoval sám sebe? Jak bych se charakterizoval? Jsem klidný, tichý, trpělivý . A jsem línej. Z čeho máte největší strach? Když jsem někde hlavou dolů. Vaše svaly by Vám mohl leckdo závidět. Co všechno děláte proto, abyste zůstal v dobré kondici? Hraju tenis, hokejbal a občas chodím do posilovny. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěl v životě dosáhnout? Mám. (Dlouhá pauza). Chtěl bych napsat knížku. Tak tady vidíte, že s mými otázkami se pan profesor Zahradník vypořádal raz dva odpovídal sice výstižně, leč stručně. Jeho kolegyně Dagmar Kadlecová byla značně hovornější, tu a tam přidala i veselou vzpomínku či historku,tudíž chvilka o velké přestávce, kterou si pro mne vyhradila, utekla velice rychle. DAGMAR KADLECOVÁ Proč jste si ke studiu na VŠ pedagogické zvolila kombinaci biologie tělocvik? No, takže tělocvik jsem si zvolila proto, že od malička sportuji a sport je můj nejoblíbenější koníček; závodně jsem lyžovala, hrála volejbal, dělala atletiku a chtěla jsem v tom pokračovat. No a biologii proto, že mám ráda přírodu, potřebovala jsem doplnit obor a biologie mi zrovna vyhovovala. Jedna nejmenovaná profesorka nám na Vás prozradila, že jste vdaná. Vᚠmanžel je, co se týče zaměstnání, stejného zaměření jako Vy? Jsem vdaná asi rok. S mým mužem jsme se seznámili v Plzni, na fakultě, kde jsme oba studovali, avšak manžel kombinaci angličtina tělocvik. Ale neučí, věnuje se něčemu jinému. Jak jste získala místo profesorky na našem gymnáziu? Učila jsem rok na gymnáziu v Praze, ale dojíždění z Kladna bylo pro mě hrozné. Proto jsem se tak poptávala, až se tady, po odchodu profesorky Niedermaierové, uvolnilo místo a já jsem nastoupila. Myslíte, že člověk může mít z práce tzv. "profesionální deformaci" ? Nestává se Vám, že byste při zalévání květin studovala žilnatinu listů nebo při čištění chrupu určovala zubní vzorec? Profesionální deformace určitě existuje, dokonce ji pozoruji i na sobě. Například při procházce v přírodě se neustále dívám kolem sebe a mám tendenci všechno pojmenovávat. Nebo doma okřikuju manžela, protože jsem ze školy zvyklá napomínat studenty. Co Vás nejvíc potěší a co Vás naopak naštve? Naštvou mě záporné lidské vlastnosti. Závist, sobectví . No a co mě potěší? Třeba když se mě nebo ostatním něco podaří. Čeho si nejvíc vážíte na lidech? Nejvíc asi upřímnosti, a taky když se člověk umí povznést nad špatné mezilidské vztahy. No a teď už záleží jen na Vás, zda tyto rozhovory vzbudí ve Vašich srdcích sympatie, anebo jestli usoudíte, že se jedná o další profesory, kteří ale vždy to znáte. Jakuba Zahradníka a Dagmar Kadlecovou zpovídala Týna

/ 1. článek /