 |
Fejeton |
 |
 |  | ||||||
Když se řekne maturita
Září. Takový čerstvý čtvrťák je v září ještě docela "v pohodě". Je odpočinutý po prázdninách, maturita a přijímací zkoušky na vysokou školu jsou nepředstavitelně daleko a v podstatě je na všechno ještě spousta času. Skoro bezstarostného a klidného ho ovšem zastihne nečekaný nával úkolů a povinností, které se na něj hrnou ze všech stran. Tak brzy??? (Předpokládejme, že jde o žáka trochu lenivého s jistou dávkou flegmatismu) Neochotně se tedy do všech těch nutností pustí. Opatrně už také přemýšlí o tom, z čeho by pro něj bylo reálné maturitní zkoušku složit. Po dlouhém uvažování zjistí, že jeho výběr se ztenčil cca na 4 předměty a ty, jak se zdá, budou ty jeho VYVOLENÉ. A maturitní otázky začne obezřetně vypracovávat stylem do května to stihnu třikrát. Říjen. Zájem blízkého i širokého okolí se počíná točit pouze a výhradně kolem maturity a vysokých škol. Na jeho plány do budoucna se ho ptají téměř i zcela neznámí lidé. Po měsíci rozjezdu se opět dostal do svého pracovního tempa a ještě stále má dostatek energie na to, aby zodpovědně plnil všechno, co po něm škola žádá - a to i věcí, které, jak už zjistil, v životě nebude potřebovat. Listopad. V tomto nevlídném měsíci už chudák maturant neví, co dřív. Dostavuje se únava a lehká panika. Přeci jen, do prosince. Jeho zvědavá třídní chce mermomocí vědět jeho příští působiště a také se definitivně a neodvratně zapíší maturitní předměty. I když má doma nashromážděno několik seznamů vysokých škol, žádná mu nenabízí to, po čem touží. A nikdo mu neporadí! Koneckonců je to jeho život a budoucnost a ten velký krok do neznáma za něj nikdo neudělá. Stále má ale ještě nepatrnou zásobu elánu na učení všech absolutně nepotřebných předmětů. Dívky se v tomto období už chystají na ples, který je většinou v lednu, což už je téměř za dveřmi. Prosinec. Krize. Maturant už zcela propadl panice. Jeho klid se poděl bůhvíkam, maturitní otázky už nemůže ani vidět, má pocit, že je rozhodně nestihne třikrát, spíše ho zachvacuje tíživá úzkost, že je nestihne vůbec. Odevzdává papírek se čtyřmi definitivními slovy, z vysokých škol si po velmi, velmi dlouhé a pečlivé úvaze vybírá to nejmenší zlo, protože si uvědomuje, že : z gymnázia umí všechno a zároveň nic, jakožto člověk s vysokoškolským diplomem bude mít daleko kvalitnější a lépe placenou práci, zkusit se má všechno. Na nic už nemá sílu, spoléhá se na to, že vánoční prázdniny, což značí pár dní legálního volna, mu poskytnou časové útočiště. Má velmi naivní představu, že za ten týden stihne všechno, od chybějících maturitních otázek až ke své poslední seminární práci. Tuto zcestnou vizi opustí velmi záhy. Pokud stačí desetinu ze svého předsevzetí, je neskonale šťastný a pyšný na svou vlastní píli. Místo odhodlání se dostavuje apatie, a tak je mu to všechno nějak jedno. Vždyť ono to nějak dopadne. Už odmaturovalo tolik lidí! Leden. Příprava maturitního plesu. Trochu změna. Chvíli se opájí pocitem, že je alespoň na pár dní něco důležitějšího než samotná maturita. A na tu krátkou chvíli ji také trochu pouští z hlavy. Trochu mu to připomene jen vyplňování přihlášek, které někteří experti mohou psát třeba i dvacetkrát. Ano, vysvětlivky na jejich poslední stránce očividně nejsou zase tak srozumitelné. Pokud jste, čistě teoreticky, uchazeč o studium na nějakou z uměleckých škol, je docela možné, že již počátkem roku budete dělat talentové zkoušky. Moc vám na sebevědomí a odvaze nepřidá, když je neuděláte, ale to je život a stává se to téměř se železnou pravidelností. Ples. Tak v tomhle momentu vám to poprvé dojde v celé míře, už vám to nikdo "neodpáře", pouhý "čtvrťák" je zde pasován na "maturanta". Častokrát tuto změnu doprovázejí slzy. Únor. Je po plese, náš maturant se vrací opět do tvrdé reality, otázek nemá ani polovinu, čas ubíhá mílovými kroky, přihlášky putují na místa určení. Ještě ke všemu nějak nemůže setřást ty "absolutně nepotřebné předměty", rozdíl mezi předchozími měsíci a únorem je v tom, že už postrádá jakoukoli energii. Nic nestíhá, dostává se do ošidného skluzu. Okolí je nervózní, maturant je nervózní a to je teprve únor! Březen. Na poslední chvíli maturant odevzdává svou ušmudlanou, ne moc kvalitní - rozhodně ne tak, jak si představoval on i profesor - seminární práci. S přicházejícím jarem a blížící se hrozbou zkoušky trochu přidá. Nespí, nejí, nemyslí, ale pracuje! Tak, tady našeho maturanta opustíme. Další vývoj událostí je totiž veskrze individuální. Někdo se zblázní ještě "před", někdo až "po"...Ale pokud se našemu milému maturantovi, v případě, že to všechno šílenství přežije, tak za deset let řekne "MATURITA", obvykle se usměje, mávne rukou a s naprostým nadhledem odpoví : "Maturita? To byla fraška. V životě jsou i horší věci." A víte co? Jsou. Adéla Chudobová, bývalá 4.D | |||||||
 |  |
|
Dnem i nocí usilovně "maká", ale nikde to není vidět, a tak pevně doufá, že se mu to zúročí alespoň u maturity. Tedy, pokud se k ní dostane. Z těch "absolutně nepotřebných předmětů" totiž téměř propadá, a tak se je musí ještě ke všemu učit. Dostává se do začarovaného kruhu - učí se, co potřebovat nebude, a neučí se, co potřebovat bude, ale kdyby se neučil to, co potřebovat nebude, ani by se nedostal k tomu, kde bude potřeba to potřebné. Do maturity zbývá asi 60 dní čistého času.
